Jaké informace Vám pomohou

Město Třebíč je otevřené turistům, novým rezidentům a podnikatelům. Tyto stránky jsou informačním rozcestníkem, kde najdete všechny potřebné informace o podnikání, bydlení a trávení volného času v Třebíči. Náš tým je připraven vám pomoci. Jsme tu pro vás.

Umění je filtr našich emocí, říká ředitelka ZUŠ Třebíč Eva Vaňková

Umění je filtr našich emocí, říká ředitelka ZUŠ Třebíč Eva Vaňková

Krátce po nástupu do funkce ředitelky Základní umělecké školy v Třebíči musela řešit prázdné koncertní sály a nezvyklé ticho nejen z oken Fóra, na který nebyl nikdo z Třebíčáků zvyklý. Jak se učí na základní umělecké škole v době koronavirové? Je stále zájem o výuku umění? Může hudba, tanec, literárně-dramatická i výtvarná činnost dětem pomoci překonat toto nelehké období? Nejen o tom jsme si povídali s Evou Vaňkovou.

Dalo by se říct, že všechno je jinak, děláme věci, na které jsme nebyli zvyklí. Každý hledá cesty, kterými by se přiblížil k „normálnímu“ životu. Jak se učí na základní umělecké škole v této době?

Umělecká škola funguje dál i v této nelehké době. Snažíme se zachovávat veškeré vztahy jak s dětmi, tak s rodiči. Snažíme se nastavit výuku efektivně tak, abychom mohli dál pokračovat v řádném vzdělávání. Tam, kde to lze, realizujeme výuku podle rozvrhu, který jsme v září sestavili. V hudebním oboru v individuálních předmětech se distanční výuka nejvíce blíží té prezenční. Učitelé mají nastavené s žáky nebo rodiči on-line výuku prostřednictvím aplikací Skype, Microsoft Teams, Messenger apod. Máme i řadu předmětů, které jsou kolektivní, například soubory, sbory a orchestry. Bohužel dosud není dostupná aplikace, která by umožňovala společnou hru či zpěv na dálku. Vysílání se zpožďuje a tak není možné společné muzicírování. Ale hledáme jiné cesty. Např. kolegyně, která vede výuku sborového zpěvu, se připojí s menším počtem dětí, jedno má zapnutý mikrofon, ostatní vypnutý a zpívají s tím jedním, které zapnutý mikrofon má. Naše kreativita se promítá i do nových způsobů práce. A to, že i nové způsoby práce fungují, dokládá například čerstvý úspěch naší žákyně Sáry Šabatkové, která pod vedením paní učitelky Evy Lojdové úspěšně složila přijímací zkoušku na Konzervatoř Brno v oboru sólový zpěv.

Kromě hudebního oboru vyučujete v ZUŠ i tanec, dramatický obor a výtvarný. Jak to zvládáte tady?

Také zde se s dětmi setkáváme on-line. V tanečním oboru jsme děti zapojili do různých výzev, snažili jsme se je dostat od počítačů ven. To znamená, že třeba pracovaly s pohybem na základě různých tvarů v přírodě. Měly vytvářet svoje portfolia, kam si vkládaly svoje fotografie a články s taneční tématikou. Zařazujeme i pohyb před obrazovkou, protahování a podobně. Co se týká výtvarného oboru, tak tam se spíš zaměřujeme na on-line konzultace. Učitel zadá práci a vysvětlí, co by se měly děti naučit a je k dispozici pro případné dotazy či zpětnou vazbu. Zájemcům jsme také začátkem ledna vydávali zde v ZUŠ výtvarný materiál pro další práci. V literárně-dramatickém oboru pracujeme s dětmi on-line individuálně i v kolektivu.

Patříte k poměrně velkým školám, kolik máte žáků?

Máme 1400 žáků. Nejsilnější zastoupení má hudební obor, nejmenší obor je literárně-dramatický. V ZUŠ vyučuje 68 pedagogů. „Chodí“ k nám děti nejen z Třebíče, ale i z celého okresu, dokonce i mimo něj. Máme žáky z Velkého Meziříčí nebo z Dačic.

Učitelé vyučují ze školy, nebo z domova?

V tomto mají na výběr. Někomu vyhovují podmínky lépe doma, někomu tady ve škole. Škola je normálně otevřená, mohou učit ze svých učeben.

Umění v krizi. Prožíváme období, kdy nám není dobře. Dopadá to jistě i na děti. Z vašeho pohledu ředitelky umělecké školy, proč je právě umění důležité a nemělo by se odsouvat?

Umění je velmi důležité. Je to svým způsobem filtr našich emocí. To, co prožíváme je nestandardní situace a je potřeba ji zvládnout a popasovat se s ní i vyjádřením emocí. My muzikanti prostřednictvím hudby. U výtvarníků jdou veškeré emoce na papír nebo do prostoru, u tanečníků do pohybu, v dramatickém oboru nejen do mluveného slova. U dětí i v tomto období podporujeme kreativitu a setkávání - i když pouze virtuální  - s podobně profilovanými vrstevníky. Prostřednictvím uměleckého vzdělávání se děti snažíme rozptýlit a pozitivně je naladit.

Jak se Eva Vaňková dostala k hudbě? Pocházíš z hudební rodiny?

(smích) Je to klasická nesplněná ambice mých rodičů. Oba dva rodiče hráli na hudební nástroj. Moje maminka docházela na hru na akordeon, můj táta hrál na klavír. Volba tedy byla jasná - někdo z jejich dětí na něco hrát bude. Přihlásili mě do třebíčské ZUŠky. Takže já jsem absolvent své školy v oboru hra na klavír. Měla jsem tři pedagožky a všechny byly skvělé i když mně každá vedla jinak. Vděčím celé škole za perfektní vklad mému dalšímu profesnímu uplatnění, ale i vybudování vztahu k hudbě. Hudba je jednoznačně jeden z mých největších koníčků.

Hraješ ještě na něco jiného než na klavír?

Sama jsem se naučila hrát na kytaru. Chtěla jsem si u ohně zahrát s kamarády, tak jsem otevřela zpěvník Já písnička a učila se… Ale pozor, jenom opravdu snadné písničky (smích).

Co posloucháš za muziku? Máš oblíbené interprety?

Především se neomezuji žánry. Poslouchám, na co mám zrovna chuť. Faktem je, že jsem člověk, který jde po muzice. Někdo si vybírá muziku podle textu, pro mě je vždy podstatnější hudební složka. Ráda si poslechnu Dana Bártu, Davida Kollera, Jarka Nohavicu, kapelu Kryštof, Mirai nebo brněnský B-side Band. Ze zahraničních mám ráda zpěváka Stinga a už třetím rokem se na něho těším. Stále mám vstupenky na jeho koncert, který byl jednou zrušený kvůli nemoci a pak z důvodů pandemie. Snad se někdy dočkám (smích).

A co třebíčská scéna?

Určitě ji mám v podvědomí. Je to velká líheň kapel a samozřejmě také díky nám (ZUŠ Třebíč – poznámka redakce). Řada hudebníků z Třebíče jsou našimi absolventy.

Například?

Například Kamil El Ahmadie, absolvent hry na klavír ze třídy Renaty Kucharské. Mladý, úspěšný a už známý klavírista. Dále pak Kamila Ozerova ze třídy Ivany Smolové, studentka konzervatoře v Brně a současně již naše kolegyně – učitelka hry na klavír. Nebo Libuše Pančochová (roz. Němcová), která nyní vyučuje v Brně na konzervatoři. Z oboru literárně-dramatického vzešel například moderátor Vlasta Korec, herec Jiří Vyorálek nebo nedávno zesnulý Jaroslav Šmíd. Absolventy tanečního oboru ZUŠ Třebíč jsou například baletka Kateřina Routková nebo držitel ceny Thálie Zdeněk Mládek. Z výtvarného oboru každým rokem řada našich žáků úspěšně vykoná přijímací zkoušky na střední a vysoké školy s uměleckým zaměřením. Před šesti lety jsme slavili 70. výročí naší školy a k mé velké radosti jsme mohli na sérii výročích koncertů přivítat některé zde zmíněné absolventy školy i jejich, třeba již bývalé pedagogy ZUŠ.

Platí pořád „Co Čech, to muzikant“?

Určitě ano. Tradice se v rodinách předává. Vidím to na našich žácích. Každý školní rok vystřelí nahoru jeden nástroj, který dominuje. Jeden rok hra na kytaru, jeden rok zpěv, v posledních letech se zvyšuje i zájem o hru na housle. Ale co absolutně převládá každý rok je hra na klavír. Třeba v loňském roce jsme měli 70 uchazečů o hru na klavír. Je to stabilní a populární studijní zaměření u nás i z důvodu tradice tady v Třebíči.

Vyučujete i méně tradiční nástroje?

Ano, hru na harfu. V Česku nenajdete moc ZUŠek, které tuto výuku nabízí.

Chceš říct něco na závěr?

Ráda bych poděkovala všem kolegům za práci v tomto nestandardním období. Již skoro rok vyučujeme za zcela jiných podmínek. Všichni jsme se museli naučit řadu nových věcí a najít si nejlepší způsoby práce a komunikace, abychom dostáli poslání školy – poskytovat základy uměleckého vzdělávání.

Ráda bych také poděkovala rodičům našich žáků, kteří nás i v této složité době podporují. Jsme si vědomi toho, že prezenční výuka a osobní setkávání je nenahraditelné, ale jednoznačně si stojíme za tím, že pro děti má setkávání s uměním své nesporné výhody i nyní!

A děkuji i našim žákům za to, že nám ve virtuálním prostředí pomáhají nacházet nejlepší cesty za uměním.

Těším se až se s vámi všemi budeme zase opět potkávat na chodbách školy, ale i v koncertních či divadelních sálech a galeriích.

Ptala se Eva Fruhwirtová a Šárka Vostálová