Bašta fanoušků Regonu je v Třebíči

Pavel Kubát žije s rodinou v Třebíči. Ve 14 letech začal hrát na bicí, o čtyři roky později se stal bubeníkem v metalové kapele Regon. Desátým rokem hraje v brněnské legendární black metalové smečce Root, která je uznávaná v zahraničí snad víc než v České republice. Mimo to je členem bočního black-death metalového projektu, který si říká Solfernus a podílel se také jako studiový hráč na spoustě dalších nahrávek. Jako hudebník projel s Rootem dá se říci celý svět, ale nejlépe se mu hraje na domácí scéně. Miluje hudbu jako takovou, ale jeho srdce bije pro metal.

Už několik let nosil v hlavě nápad dát znovu dohromady původní členy Regonu z období kapely, které se jmenovalo Dirty History a natočit pro všechny fanoušky CD. V pořadí třetí. Prvnímu předcházela oficiální nahrávka Regon-Sonja, která vyšla na MC kazetě, první CD se jmenuje Hon na štěstí, druhé Drahej špás. Třetí CD s názvem Dirty history byla pokřtěna po dvaadvaceti letech vloni v Náramči u Třebíče. Letos připravuje výroční koncert k 35 letům kapely Regon, bude 24. srpna 2019 v Trnavě u Třebíče.  Speciální hostem bude brněnský Titanic, což je průkopník československého heavy metalu.

→Pavle, část své hudební kariéry máte spojený s kapelou Regon. Jako bubeník jste s další kapelou Root projel skoro celý svět. Je pro vás metalová hudba váš život?

Začal jsem hrát ve 14 letech na bicí. Byl jsem velký fanoušek Regonu, všechno, co hráli, jsem znal nazpaměť. Nevynechal jsem jediný koncert, jedinou zábavu.Tajně jsem si přál, abych s nimi mohl jednou hrát. O pár let později se mi to podařilo. Byl to tenkrát takový můj velký klukovský splněný sen, který mě posunul hodně dopředu a do dalšího hudebního i soukromého života mi dal strašně moc. Takže ano, hudba, a zvlášť ta metalová, je můj život.→

→Vloni jste inicioval vydání desky Dirty history, bylo to po dvaceti dvou letech společné CD Regonu. S fanoušky jste to pak oslavili na tradičním srpnovém koncertě v Náramči. Jak tuto desku přijaly, jaké byly recenze?

Byl jsem nadšený. Recenze, které hodnotí rockové a metalové projekty, tak nám dávali z deseti hvězdiček osm, takže za mě hodně dobré. Dokonce renomovaný celostátní rockový časopis Spark otiskl recenzi a naše CD mělo plný počet bodů. A samozřejmě nás těší ohlasy fanoušků, pro ně to taky děláme.

→Fanouškům jste dali slib, že letos bude koncert ket 35 letům kapely. Jak to vypadá?

Sliby plníme a koncert bude. Takže si zapište 24. srpna. Malá změna je v místě. Místo v Náramči budeme hrát v nedaleké Trnavě. Mají tam rekonstruovaný veliký kulturák, který je schopen pojmout tak velký počet fanoušků a je tam také spolehlivá elektřina, což profesionální zvuk potřebuje. Opět tam bude velká LED obrazovka. Vloni jsme nasadili vysokou laťku a rozhodně ji nechceme snižovat, spíš naopak. Letošním speciální hostem bude brněnský Titanic, což je průkopník československého heavy metalu.

→Letos si připomínáme třicet let od Sametové revoluce. Regon je na české metalové scéně třicet pět let. Takže kapela zažila období před a po revoluci. Jak to poznamenalo váš vývoj?

Právě nahrávky z let 1989–1991 jsou na CD Dirty history. Texty jsou o lidech, o jejich charakteru, o tom, že minulost každého jednou dožene. Hodně se tam objevuje protipolitický aspekt. Textovou stránku věci obstarali Honza Kotas a Pavel Štěpánek. Když si dnes uvědomím, že jim tehdy bylo 25 a 23 let, klobouk dolů, jak moc je tam zaznamenaná myšlenka a jakou to má hloubku. Řekl bych, že právě tohle CD je takovým otiskem doby. V současnosti si uvědomuji, že při poslechu těch textů je stále hořce aktuální vzhledem k naší politické scéně a kultuře. Myslím, že tyhle věci se nemění, což dokazuje historie. Kluci ji tehdy dokázali ve svých písničkách právě ze zmíněného období 89–91 velice dobře popsat. Jedno je jisté, že kvalitní muzika s texty, které mají hlubokou myšlenku, dokáže přežít spoustu let, a to si myslím, že zmíněný materiál z období Dirty History okolo Sametové revoluce, který jsme zaznamenali na zmíněném CD, rozhodně je!  

→Jak vaši kolegové z kapely vzpomínají na dobu před Sametovou revolucí?

Před rokem 1989 to však rockové kapely neměly vůbec jednoduché. Aby mohly veřejně vystupovat, musely chodit se svými písničkami k přehrávkové komisi. Ta měla tenkrát problém se samotným názvem kapely.  Marně kluci přesvědčovali komunistického předsedu přehrávkové komise, že RE - GONG vlastně znamená Renovaci Gongu, tedy původní kapely Gong. Jeho závěr byl jasný: „Až se v imperialistických USA změní prezident (Regan) jmenujte se, jak chcete, ale dneska určitě NE!“ A tak se zprvu objevovali plakáty Re – gong, kde poslední „g“ bylo škrtnuto nebo se roztékalo. Prostě, bolševik dostal svoje a kapela mohla fungovat. Taková byla doba.

Děkuji za rozhovor.

Eva Fruhwirtová