Jaké informace Vám pomohou

Město Třebíč je otevřené turistům, novým rezidentům a podnikatelům. Tyto stránky jsou informačním rozcestníkem, kde najdete všechny potřebné informace o podnikání, bydlení a trávení volného času v Třebíči. Náš tým je připraven vám pomoci. Jsme tu pro vás.

Životní příběh

Životní příběh

Životní příběh zatím nepříliš známého třebíčského rodáka Antonína Kaliny, kterému se podařilo v koncentračním táboře Buchenwald od jisté smrti zachránit více než 900 židovských chlapců. 

 

Antonín Kalina (1902 – 1990)Antonín Kalina

Antonín Kalina se narodil 17. února 1902 v Třebíči, dnešní ulice Cyrilova 32, jako druhé dítě v rodině ševce. Pocházel z celkem dvanácti dětí a společně s dalšími sourozenci vyrůstal ve čtvrti zvané Kočičina. Vyučil se ševcem jako jeho otec, na studium ze sociálních důvodů nemohl pomýšlet. Měl však talent na jazyky a velmi dobře se naučil německy.

V roce 1923 vstoupil po jeho vzoru do Komunistické strany Československa a brzy se stal jedním z hlavních organizátorů řady demonstrací. Pracoval v třebíčské obuvnické továrně Budischowsky a synové, kterou v roce 1931 převzal podnikatel Tomáš Baťa. Kalinova vznětlivá povaha, neústupnost a především jeho působení v KSČ zapříčinily jeho stálé rozepře s vedením Baťových závodů. Představitele odborů Antonína Kaliny si Baťa nechal zavolat a nabízel mu místo správce budovy s platem 4500Kč … když vystoupí z KSČ. Kalina to však razantně odmítl, čímž ho Baťa vyhodil a následně i členy jeho rodiny.

Ve volbách v letech 1931 a 1938 je Antonín Kalina za komunistickou stranu zvolen do městské rady, jako její člen se často střetává s třebíčským starostou, národním socialistou Josefem Vaňkem. O pár let později se oba potkají v Buchenwaldu. Na rozdíl od Kaliny však Josef Vaněk v Buchenwaldu zahyne.

Antonín Kalina se ještě před 2. světovou válkou za svou politickou činnost několikrát dostal do vězení. Po přijetí Mnichovské dohody se jako vedoucí ilegální organizace komunistické strany v Třebíči podílel na výrobě a šíření zakázaných tiskovin. Brzy po obsazení Československa byl jako jeden z „nepřátel Říše“ zatčen (návrat nežádoucí), po několika dnech transportován jako politický vězeň do koncentračního tábora Dachau a odtud pak 28. září 1939 do Buchenwaldu. Tam si díky své nesmlouvavosti a odvaze získal značnou autoritu a postupně se vypracoval na vedoucího bloku (blockältester blokový - ručil za vše, co se v bloku děje, podával hlášení o počtu vězňů v bloku, rozděloval stravu).

V srpnu 1944 je po spojeneckém náletu na Buchenwald zničeno společně s některými zbrojními závody patřícími k táboru i několik kanceláří, včetně politického oddělení, kde bývaly uloženy osobní spisy vězňů. Tato situace umožní Antonínu Kalinovi zahájit záchrannou akci, která v dějinách 2. světové války nemá obdoby. Protože už neexistuje ústřední seznam vězňů, rozjede se ve velkém výměna živých za mrtvé, týkající se těch nejvíce ohrožených. Pokud je některý z vězňů odsouzen k smrti, je jeho spis zaměněn za spis někoho, kdo již mrtvý je – živý dostává jeho číslo a jméno.

V roce 1944 byl Antonín Kalina jmenován vedoucím bloku č. 66 v tzv. Malém táboře, kam zpočátku přicházeli všichni nově příchozí vězni a od r. 1944 účastníci tzv. evakuačních transportů z východu. Chlapce z těchto transportů Kalina postupně na bloku č. 66 shromáždil, s upozorněním na dveřích, že mezi malými vězni řádí tyfus, kterého se dozorci báli. Obstaral pro ně oblečení, přikrývky, boty i jídlo a až do konce války se mu dařilo zabraňovat transportům dětí, které tak až do příchodu amerických jednotek zůstaly v táboře. Antonín Kalina by nikdy nemohl uskutečnit záchrannou akci bez pomoci přátel z řady ilegálních organizací, které v táboře fungovaly. Koncentrační tábor Buchenwald byl osvobozen 11. dubna 1945. Antonín Kalina zůstal v Buchenwaldu i po osvobození a dohlížel například na repatriaci bývalých vězňů.

V létě 1945 se vrací do Třebíče, kde se znovu setkává se svými rodiči, stává se národním správcem Závodů Gustava Klimenta. Dál udržuje kontakt s některými „svými“ dětmi, to však končí v době železné opony po roce 1948. Později odchází do Prahy, kde pracuje na ministerstvu lehkého průmyslu. Po rozpadu prvního manželství se znovu žení. Po smrti své druhé manželky v roce 1969 tráví většinu času na své chatě v Hloubětíně. Umírá 26. listopadu 1990 a jeho popel je uložen na Olšanských hřbitovech v Praze.

V roce 2012, dvaadvacet let po jeho smrti, ocenil Památník Yad Vashem v Jeruzalémě Antonína Kalinu titulem Spravedlivý mezi národy, udělovaný lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem. O dva roky později, v říjnu 2014, mu prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně. V září 2015 byla na budovu bývalé židovské školy v třebíčské židovské čtvrti umístěna pamětní deska připomínající osobnost Antonína Kaliny a záchranu více jak 900 židovských chlapců. Nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu sotva osmnáct.