Jaké informace Vám pomohou

Město Třebíč je otevřené turistům, novým rezidentům a podnikatelům. Tyto stránky jsou informačním rozcestníkem, kde najdete všechny potřebné informace o podnikání, bydlení a trávení volného času v Třebíči. Náš tým je připraven vám pomoci. Jsme tu pro vás.

HomeTuristé Třebíč žije příběhem Antonína Kaliny
Životní příběh

Životní příběh

Životní příběh zatím nepříliš známého třebíčského rodáka Antonína Kaliny, kterému se podařilo v koncentračním táboře Buchenwald od jisté smrti zachránit více než 900 židovských chlapců. 

 

Antonín Kalina (1902 – 1990)Antonín Kalina

Antonín Kalina se narodil 17. února 1902 v Třebíči, dnešní ulice Cyrilova 32, jako druhé dítě v rodině ševce. Pocházel z celkem dvanácti dětí a společně s dalšími sourozenci vyrůstal ve čtvrti zvané Kočičina. Vyučil se ševcem jako jeho otec, na studium ze sociálních důvodů nemohl pomýšlet. Měl však talent na jazyky a velmi dobře se naučil německy.

V roce 1923 vstoupil po jeho vzoru do Komunistické strany Československa a brzy se stal jedním z hlavních organizátorů řady demonstrací. Pracoval v třebíčské obuvnické továrně Budischowsky a synové, kterou v roce 1931 převzal podnikatel Tomáš Baťa. Kalinova vznětlivá povaha, neústupnost a především jeho působení v KSČ zapříčinily jeho stálé rozepře s vedením Baťových závodů. Představitele odborů Antonína Kaliny si Baťa nechal zavolat a nabízel mu místo správce budovy s platem 4500Kč … když vystoupí z KSČ. Kalina to však razantně odmítl, čímž ho Baťa vyhodil a následně i členy jeho rodiny.

Ve volbách v letech 1931 a 1938 je Antonín Kalina za komunistickou stranu zvolen do městské rady, jako její člen se často střetává s třebíčským starostou, národním socialistou Josefem Vaňkem. O pár let později se oba potkají v Buchenwaldu. Na rozdíl od Kaliny však Josef Vaněk v Buchenwaldu zahyne.

Antonín Kalina se ještě před 2. světovou válkou za svou politickou činnost několikrát dostal do vězení. Po přijetí Mnichovské dohody se jako vedoucí ilegální organizace komunistické strany v Třebíči podílel na výrobě a šíření zakázaných tiskovin. Brzy po obsazení Československa byl jako jeden z „nepřátel Říše“ zatčen (návrat nežádoucí), po několika dnech transportován jako politický vězeň do koncentračního tábora Dachau a odtud pak 28. září 1939 do Buchenwaldu. Tam si díky své nesmlouvavosti a odvaze získal značnou autoritu a postupně se vypracoval na vedoucího bloku (blockältester blokový - ručil za vše, co se v bloku děje, podával hlášení o počtu vězňů v bloku, rozděloval stravu).

V srpnu 1944 je po spojeneckém náletu na Buchenwald zničeno společně s některými zbrojními závody patřícími k táboru i několik kanceláří, včetně politického oddělení, kde bývaly uloženy osobní spisy vězňů. Tato situace umožní Antonínu Kalinovi zahájit záchrannou akci, která v dějinách 2. světové války nemá obdoby. Protože už neexistuje ústřední seznam vězňů, rozjede se ve velkém výměna živých za mrtvé, týkající se těch nejvíce ohrožených. Pokud je některý z vězňů odsouzen k smrti, je jeho spis zaměněn za spis někoho, kdo již mrtvý je – živý dostává jeho číslo a jméno.

V roce 1944 byl Antonín Kalina jmenován vedoucím bloku č. 66 v tzv. Malém táboře, kam zpočátku přicházeli všichni nově příchozí vězni a od r. 1944 účastníci tzv. evakuačních transportů z východu. Chlapce z těchto transportů Kalina postupně na bloku č. 66 shromáždil, s upozorněním na dveřích, že mezi malými vězni řádí tyfus, kterého se dozorci báli. Obstaral pro ně oblečení, přikrývky, boty i jídlo a až do konce války se mu dařilo zabraňovat transportům dětí, které tak až do příchodu amerických jednotek zůstaly v táboře. Antonín Kalina by nikdy nemohl uskutečnit záchrannou akci bez pomoci přátel z řady ilegálních organizací, které v táboře fungovaly. Koncentrační tábor Buchenwald byl osvobozen 11. dubna 1945. Antonín Kalina zůstal v Buchenwaldu i po osvobození a dohlížel například na repatriaci bývalých vězňů.

V létě 1945 se vrací do Třebíče, kde se znovu setkává se svými rodiči, stává se národním správcem Závodů Gustava Klimenta. Dál udržuje kontakt s některými „svými“ dětmi, to však končí v době železné opony po roce 1948. Později odchází do Prahy, kde pracuje na ministerstvu lehkého průmyslu. Po rozpadu prvního manželství se znovu žení. Po smrti své druhé manželky v roce 1969 tráví většinu času na své chatě v Hloubětíně. Umírá 26. listopadu 1990 a jeho popel je uložen na Olšanských hřbitovech v Praze.

V roce 2012, dvaadvacet let po jeho smrti, ocenil Památník Yad Vashem v Jeruzalémě Antonína Kalinu titulem Spravedlivý mezi národy, udělovaný lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem. O dva roky později, v říjnu 2014, mu prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně. V září 2015 byla na budovu bývalé židovské školy v třebíčské židovské čtvrti umístěna pamětní deska připomínající osobnost Antonína Kaliny a záchranu více jak 900 židovských chlapců. Nejmladšímu byly tři roky, nejstaršímu sotva osmnáct.